Rozhovor o singlech It's No Good a Barrel Of A Gun

24.01.2000 09:11

Přinášíme rozhovor s Matinem a Andym.

Q: Singl "Barrel Of A Gun" překvapil novým zvukem a posunul kapelu mnohem blíž k současným progresivním trendům. Zároveň se však více vrátil i ke "klasickým" Depeche Mode. Může být z tohoto pohledu vaše předchozí album chápáno jako zcela výjimečný projekt ? A jak byste vůbec charakterizovali váš nový zvuk ?

Andrew: Naše předešlá deska byla do jisté míry opravdu výjimečná. Její zvuk byl dán předem a někde se to povedlo, někde ne. Nová deska se vrací spíš k albu "Violator" . Je zajímavé, že hodně lidí vidí náš nový singl jako něco úplně nového, jako nějaký nový směr, pravda ale je, že se v některých písních alba "Ultra" díváme do minulosti.

Martin: Snažili jsme se o určitou stylizaci, tedy o něco, co jsme nikdy předtím nedělali. Normálně jsou všechna naše dřívější alba kolekcemi jednotlivých písniček, zatímco novou deskou se táhne určitá nit, styl, který jsme si zvolili. příprava desky byla zábavná, byly to naše kořeny, to, o čem DM vlastně jsou.

Q: Jaký je na novém albu autorský podíl jednotlivých členů skupiny ?

M: Já píšu všechny písničky už hezkou řádku let - od roku 1981, kdy z DM odešel Vince Clarke. Alan za tu dobu napsal dvě nebo tři věci. Na novém albu jsem autorem všech písniček zase já.

Q: Kdo vymyslel název "Ultra" ?

M: Také já. Ani nevím kdy, prostě mě to najednou napadlo. Skvělý titul. Hodí se to k desce, hodí se to k tomu co právě děláme, čím procházíme. Jsme prakticky nová kapela, odešel od ná jeden člen skupiny - jsme nová ztenčená verze DM a Ultra je takové vhodné slovo pro tuhle fázi naší kariéry. Musíte už mít určitou úroveň, abyste své desce dali jméno Ultra a aby to mělo nějaký význam.

Q: Jakým způsobem jste tentokrát pracovali ? Měli jste k dispozici nějaké nové nástroje nebo program ?

M: Měli jsme úplně jiné obsazení, protože když odešel Alan, tak vzniklo určité prázdno, které jsme museli zaplnit. Proto byla spolupráce s producentem Timem Simenonem tak vydařená, protože on vždycky spolupracuje s týmem lidí, kde je muzikant - programátor a zvukový inženýr. Přítomnost toho muzikanta se ukázala jako velice důležitá, protože to nebyl takzvaný muzikant v DM, ale klasicky vzdělaný hudebník. Celá deska se tedy nenahrávala s jinými nástroji, ale spíš se tvořila jiným způsobem než naše staré desky.

Q: Když odešel Alan Wilder, uvažovali jste o tom, že přijmete někoho jiného ?

M: Když se zamyslíte nad podstatou naší kapely, nad tím, jakou muziku hrajeme a jakým způsobem skládáme, nebylo vůbec nutné přemýšlet o nšjaké náhradš za Alana. My přece nejsme tradiční čtyřčlenná kapela a role každého z nás nejsou tak přísně určeny jako v jiných skupinách.

Q: Jak vám Alan odůvodnil svůj odchod ?

Minulé turné bylo hrozně vyčerpávající a velmi stresující. Alan nám řekl, že po turné už nemá chuť pokračovat.

Q: A o rozpadu jste někdy uvažovali ?

A: Samozřejmě že nás to taky napadlo. Každého z nás párkrát, ale takové rozhodnutí by asi muselo vzejít od Davea, protože jsme si jednu chvíli nebyli jisti, co chce Dave dělat. Kdyby byl řekl, že už nechce pokračovat, tak by to byl konec kapely.

Q: Především v poslední době reagoval velmi konkrétně anglický tisk na osobní problémy Davida Gahana. Jaký je váš názor na bulvární tisk ?

M: Všichni lidi milujou senzační zprávy. Nikoho vlastně nezajímá, že David už 8 měsíců nebere drogy a abstinuje. Taková zpráva není žádná senzace do novin. Vsadím se, že po letech abstinování se ho lidi budou ptát na jeho drogovou závislost - protože takové věci prodávají noviny a vylepšují rozhovory. Pro nás je to naopak - jako kdyby se nikdo nezajímal o naši muziku, ta je najednou jakoby druhořadá.

Q: Ale na druhé straně, ten videoklip "Barrel Of A Gun", který režíroval Anton Corbijn takové otázky znovu vyvolá, ne ? Po takové "sjetině" s nimi musíte počítat...

A: Původně jsme chtěli vybrat jako první singl písničku s názvem "It's No Good", což je hodně popová věc, ale na první singl by to bylo opravdu moc lehké, uvážíme-li, čím vším Dave prošel. Ale ten klip samotný o tom vlastně konkrétně není. Vypadá tak, ale je to hodně nadsazené, jako kdyby to Dave přeháněl.

M: Ta písnička je dost trvrdá, je to asi nejtvrdší věc, kco jsme kdy vydali a klip tomu musel nějak odpovídat, takže si myslim, že proto je tak šokující a strašidelný.

Q: V polovině osmdesátých let jste byli chápáni jako kultovní soubor, který ovlivnil myšlení mnoha mladých lidí a třeba i způsob jejich oblékání...

A: S tím oblékáním nevím...

Q: A co ty stovky a tisíce lidí v černém, s ježky na hlavách, ten typ "depešáků", jak ho známe z Československa druhé poloviny 80 let a který ve fanklubech jistě přežívá dodnes. Jak si vysvětlujete toto zcela vyjímečné postavení ?

M: Nikdy jsme neměli v plánu stát se tvůrci nějaké módy. Já opravdu nevím, jak k tomu došlo.

Q: Co vám umožnilo zůstat originální a navíc stále oslovovat publikum něčím novým ?

M: Na tuhle otázku neumím odpovědět. Snad je to tím, že se neustále zlepšujeme. To je důležité. Hodně kapel vydá album a to zůstane jejich nejlepší deskou - pak to s nimi jde z kopce. "Speak And Spell" stoprocentně není naše nejlepší deska.

A: Ale teď mi jedna novinářka ze Singapuru říkala, že je její nejoblíbenější, takže existují lidé, kterým se líbí.

M: Hmm, je jejich na světě asi pět, takže ona je jedna z nich ...

Q: Poslední otázka. Mohou se fanoušci těšit na koncerty ?

M: Poprvě v naší kariéře jsme se rozhodli na turné nevyjet. Vždycky jsme po vydání alba jeli na turné, připadalo nám to normální a přirozené, ale když se nad tím zamyslíte, nemělo by to tak být. Měli bychom koncertovat jenom tehdy, když na to máme chuť.

Marek Fábry

Zpět na přehled článků